Leckdy stačí hrozně málo

Často nám lidé říkají, že by rádi pomohli, ale neumí šít a netuší, co je potřeba. Věřte mi, že leckdy stačí hrozně málo. Možná máte důležitý kontakt, který právě potřebujeme. Možná můžete uvařit kafe našemu řidiči. Možná můžete dát nějakou sladkost švadlenám. Možná znáte někoho, kdo zná někoho. Za cokoliv takového budeme moc vděční.

Od čtvrtka jsme totiž museli přehodit hlavní výhybku. Z domovů jasně zaznělo, že potřebují okamžitě co nejvíc ochranných obleků. Něco podobného jako mají lékaři na operačním sále. V hlavě nám šrotovalo, kdo by to mohl mít? Napadlo nás zkusit stavební firmy.

Pátek 10.00

Díky Ivaně Sutnarové a jejímu manželovi Jirkovi, který dělá ve stavebnictví, se povedlo sehnat 16 ochranných obleků a přivezl je do Brna. "Jenom šestnáct?" mohlo by vás napadnout, jenže v mnoha domovech jsou neskonale vděční i za to málo, protože zkrátka nemají nic.

Pátek 14.00

Přemýšlím, jak tu krabici s obleky dostat co nejrychleji do Prahy? Dáváme výzvu na Facebook. Mezi prvními se hlásí naše řidička Bára Kousalová a píše, že klidně vyrazí z Prahy do Brna "jen" kvůli oblekům, protože "ani korona nás na D1 nezastaví". Odpovídám jí, jestli opravdu chce celou sobotu strávit na cestě a nemá s tím problém. Propojím ji s brněnskou spojkou, Barborou Antonovou.

Sobota 10.30

Bára Kousalová hlásí změnu plánu - ozval se jí dobrovolník David Dragoun. Je zrovna v Brně a může večer dorazit do Prahy a předat Báře.

Sobota 22.30

Bára už míří do cílové rovinky. Za pár minut předává obleky do seniorského domova v Praze, odkud mi hned píšou "Supeeeer, moc děkujeme!"

Sobota 22.45

Mise splněna - obleky jsou na místě. A tohle všechno by nebylo bez vašich kontaktů.

Takže...pokud chcete pomáhat, tak myslete na to, že stačí takhle málo a zase jsme o kus dál na tom našem bojišti.